Pokrývá frekvenční rozsah od několika málo Hz do cca 1 kHz, většinou s pomocí absolutních cívek. Používá se k určování integrálních technologických vlastností materiálu, jako jsou struktura, tvrdost, hloubka zakalení a tloušťka vrstev.

U magnetoinduktivní metody lze prostřednictvím změny frekvence selektivně zkoumat vlastnosti jádra nebo povrchu materiálu. V závislosti na zkušební úloze se používá jednofrekvenční nebo multifrekvenční zkoušení (sériově nebo simultánně).